Zmírnění napětí

Zmírnění napětí francouzský termín znamená relaxování nebo uklidňuje, který byl použit v mezinárodním politickém dění od časných sedmdesátých lét. Obecně, to může být aplikováno na nějakou mezinárodní situaci kde předtím nepřátelské národy nezapojené do otevřené války “se zahřívají” ke každému jiný a hrozby de-eskalovat. Nicméně, to je primárně použito v odkazu na obecné snížení napětí mezi Sovětským svazem a Spojenými státy a oslabování studené války, nastávat od pozdních šedesátých lét až do startu osmdesátých lét. To je tento sovět-americké zmírnění napětí, které je předmět tohoto článku.

Příčiny

Obě strany měly naléhavé důvody hledat relaxaci v napětích. Leonid Brezhnev a zbytek sovětského vedení cítil, že hospodářská tíha závodu jaderných zbraní byla unsustainable. Americká ekonomika byla také ve finančních potížích jako vietnamská válka vyčerpaná vláda financuje současně jako Lyndon Johnson, a do lesser rozsahu Richard Nixon, snažil se rozšířit vládní sociální stát.

V Evropě Ostpolitik Willyho Brandt byl klesající napětí a sověty doufaly, že se zmírněním napětí více obchodu se západní Evropou by bylo možné. Myslitelé sovětu také cítili, že méně agresivní politika mohla potenciálně oddělit Evropany západu od jejich spojence Američana.

Sino-rozkol sovětu vzbudil velký zájem v Sovětském svazu. Vedení bylo vyděšené z potenciálu Sino-americká aliance proti nim a tak cítěné zlepšující se vztahy se Spojenými státy by byli nutní. Zlepšené vztahy s Čínou také pomohly rozmrazovat americký pohled na komunismus obecně.

Tam byla tvrdá rovnováha v nukleárních zbraních a to bylo jasné, že stav vzájemně sebejistého ničení byl podávaný a tam byly nové strachy propojené na realizaci, která tam byla možnost, že “poměrné zisky” teorie jak k předvídatelným následkům války byl už ne vhodný. “rozumný střední základ” byl cíl.

Plakát sovětu, “mír” v jak Rusovi tak angličtině. Konec Rusa “мир” a angličtina “mír” být kombinován. “P” je latinský dopis “R” v ruštině. мир je vyslovoval “mir”.

Oba Brezhnev a Nixon cítil, že zlepšené vztahy by vedly k domácí oblibové podpoře a zabezpečovaly jejich mocenská postavení.

Několik anti-nukleární protesty podporovaly zmírnění napětí.

Sumity a smlouvy

Nejzřejmější projev zmírnění napětí byl série sumitů držených mezi vůdci dvou velmocí a smlouvami, které vyplývaly z těchto setkání. Dříve v 60-tých letech, před zmírněním napětí částečná testovací zákazová smlouva byla podepsaná v roce 1963. Pozdnější v desetiletí Nuclear Non-smlouva rozšíření a smlouva kosmického prostoru byli dva prvních prvků zmírnění napětí. Tyto časnější smlouvy dělaly málo omezit schopnosti velmoci, nicméně, a byl většinou krotit nukleární ctižádosti třetích osob, které mohly ohrozit obě velmoci.

Nejvíce důležité smlouvy nebyly podepsané, než v roce 1969 politický poradní commitee Warshaw smlouvy poslal nabídku západu, naléhání k držení sumit na “bezpečnosti a spolupráci v Evropě”. Západ souhlasil a u sumitu v Helsinkách stejný rok Strategic ozbrojí hovory limitace vedené k podepsání soli já smlouva v roce 1972, tato smlouva omezila každou moc je nukleární arzenály. To bylo rychle vnější data v důsledku vývoje MIRVs, nicméně. Ve stejné roční soli já jsem byl podepsal Biological konvence zbraní a Anti-smlouva balistické střely byla také dohodnuta k. Promluvy o soli II také začal v roce 1972.

V roce 1975 konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě se setkávala a produkovala helsinské smlouvy, široké vytyčování série dohod na ekonomický, politický, a záležitosti lidských práv.

Obchodní vztahy mezi dvěma bloky se zvětšily podstatně, nejpozoruhodnější byly obrovské dodávky zrna, které bylo posláno ze západu k Sovětskému svazu každý rok, a pomohl vyrovnat nedostatek kolektivizovaného zemědělství.

Současně, Jackson-Vanik doplněk zákona, podepsal do práva Gerald brodem 3. ledna 1975 po jednomyslném hlasování oběma domy amerického kongresu, byl navržený k vlivu obchodní vztahy se spoléhat na zlepšení lidských práv uvnitř SSSR.

Pokračující konflikty

Přes rostoucí amicability dvou velmocí ostrá soutěž pokračovala mezitím dva, obzvláště ve třetím světě. Války v jižní Asii v roce 1971 a Středním východě v roce 1973 viděly velmoci podporovat jejich strany se materiel a diplomatickou podporou. V latinské Americe Sovětský svaz pokračoval v úsilích rozdmýchat revoluce, zatímco Spojené státy pokračovaly blokovat nějaký levicový posun v náboženství s vojenskými převraty. Pro hodně z období zmírnění napětí vietnamská válka pokračovala k vzteku. Žádná strana věřila jiný úplně a potenciál pro jadernou válku zůstal. Každá strana pokračovala mít tisíce ICBMs ukázal na jiný je města, ponorky v mořích světa a síly střežit nesporné hranice v Koreji a Evropu. Válka špionáže pokračovala unabated, zatímco odpadlíci, průzkumné satelity a zastavení signálu byli ještě priorita pro obě strany.

Konec zmírnění napětí

Zmírnění napětí začalo rozpárat v roce 1979 kvůli sérii událostí. Iránská revoluce a následující rukojmí krize rozpačitý Spojené státy a vedl hodně z americké veřejnosti věřit jejich národ ztratil jeho mezinárodní sílu a prestiž.

Sovětská invaze Afghánistánu ke břehu nahoru bojující spojencký vládní systém vedl k tvrdým kritikám na západu a bojkotu 1980 olympijských her léta, který byl být držen v Moskvě. Američan prezident Jimmy Carter posílil americký rozpočet obrany a začal těžce dotovat anti-sovětské letouny v Afghánistánu.

1980 amerických prezidentských voleb vidělo Ronalda Reagana zvolený na platformě protichůdné k ústupkům zmírnění napětí a zavázaný k restartovat závod v zbrojení. Jednání na soli II byl opuštěný a vztahy jednou znovu kysnuly.

Názory na zmírnění napětí

Názory na zmírnění napětí zůstanou rozdělené. Ve Spojených státech moderní pravé křídlo anti-komunistický názor na éru zmírnění napětí je že to byla chyba, která umožnila Sovětský svaz přežít pro delší časové období; generál odešel-liberální názor je že nějaká redukce pravděpodobnosti nukleárních armageddon je pozitivní výsledek a že Spojené státy také potřebovaly oddech od náročného závodu v zbrojení. V hodně z Evropy zmírnění napětí-éra ohřívat, zlepšené vztahy s Eastern evropskými státy a sovětským opomenutím následovat následujícího člověka-dohody práv jsou viděny jako částečné kořeny pro pozdnější disidentské činnosti v Eastern Evropě, takový jako česká charta 77. V každém případě, daný silný ideologický předěl mezi Easternem a západní vlády, to bylo nepravděpodobné, že situace zmírnění napětí mohla být rozšířena na dlouho.

V Případ pro demokracii, Natan Sharansky — kdo byl uvězněný sovětský disident během éry zmírnění napětí — argumentuje, že zmírnění napětí bylo zavádějící uklidnění sovětského totalitního režimu.